V dnešní době je známo, že můžeme být mnohojazyční mnoha způsoby. Můžeme mít různou úroveň kompetence v různých jazycích (v porozumění, mluvení, psaní a čtení). Na jajkékoli úrovni je každá kompetence (i částečná) využívána a ceněna jako jazykový a kognitivní zdroj. 

Znázorňování, hodnocení a legitimizace všech jazyků mají svůj potenciál již v základní škole. Začátek systematického učení se většinovému  jazyku není zanedbatelný vzhledem k symbolickému světu mateřského jazyka. Všechny děti by proto měly být adekvátně uvědomovány o jazykové rozmanitosti. 

V tomto přístupu nezáleží na učení se jazyku v přesném slova smyslu, tedy na formálním učení, ale spíš na „vzdělávání“ se o jazyku a prostřednictvím jazyků. Na předškolním a základním  stupni vzdělávání může tento přístup představovat první uvědomování si mnohojazyčnosti ve třídě a systematický přístup k odhalování různorodosti jazyků a historie každého dítěte. 

Jazyky, kterými děti mluví, se ve školním prostředí stávají předmětem zamyšlení a nástrojem ke hře. Reflexe může být postupně rozšiřována i na širší rozmanitost jazyků. Může být obohacována a diverzifikována dalšími komunikačními kódy (ikonický jazyk, gestikulace, Braillovo písmo, znakový jazyk, řeč zvířat…) a charakteristikami různých podob lidské komunikace (mluvená a psaná forma jazyka, stylistické zvyklosti, textové žánry).