• sq
• ar
• zh_cn
• cs
• de
• en
• es
• fa
• fr
• el
• gu
• it
• ja
• nl
• pt
• pan
• rom
• ru
• si
• tl
• ta
• tr
• uk
• ur
• ge

Dva jazyky jsou lepší než jeden – 2. díl. Jak se dva jazyky bilingvních dětí vzájemně ovlivňují

Všechny děti se učí mluvit podobným způsobem a po malých krůčcích. Ale bilingvní děti se musí učit souběžně dva jazyky. 

Marie: Máma (francouzsky)

Ahmad: Máma (francouzsky). Máma (arabsky)

Mei: Máma (francouzsky). Máma (čínsky)

 

V mozku nemají tyto dva jazyky úplně oddělené, ale vzájemně na sebe působí. U bilingvních dětí existuje 5 hlavních typů interakcí mezi jejich dvěma jazyky.

Prvním typem je střídání jazykových kódů.

Ke střídání jazykových kódů dochází v případě, že jedinec vysloví větu v jednom jazyce a pokračuje větou v jiném jazyce. To lze vidět například u Ahmada, kterého se ptáme otázkou v jednom jazyce, ale odpovídá nám v jiném jazyce.

Amhad: Všechno nejlepší! (francouzsky) Zdravíčko! (arabsky) Líbí se ti dárek? (francouzsky)

Nour: Ano! (francouzsky)

Amhad: Bezva! (arabsky)

 

Druhým typem interakcí mezi jazyky je míchání jazykových kódů. K míchání jazykových kódů dochází, když Liang mluví francouzsky a přitom použije několik čínských slov.

I když bilingvní děti míchají dva jazyky, neznamená to, že by byly zmatené.

Bo: Můžu si dát (francouzsky) jablko (čínsky)?

Její matka: Ano (čínsky), jasně! (francouzsky)

 

Třetím typem vlivu jednoho jazyka na druhý je prodleva. Ahmad potřebuje více času, aby se naučil oba jazyky, ve srovnání s Marií, která mluví jen francouzsky. Ve skutečnosti zná Ahmad méně slov ve francouzštině než Marie, ale pokud sečteme slova, která Ahmad zná v arabštině i ve francouzštině, zná jich víc než Marie.

Marie: Ano, matka, otec, jablko (francouzsky)

Ahmad: Ano, matka (francouzsky), otec, jablko, dům (arabsky)…

Čtvrtým typem interakce je zrychlení. Učení se jazykům u bilingvních dětí může probíhat rychleji než u jejich vrstevníků, kteří mluví jen jedním jazykem.  Například Bo je připravenější se naučit číst než Marie, protože ve svém okolí vídá texty, které jsou psány čínskými písmeny, i texty, které jsou napsány písmeny francouzské abecedy.

Posledním typem je přenos. Bilingvní děti mohou přenášet určité prvky typické pro jeden jazyk do druhého jazyka. V některých případech tak dochází k chybám. Například Pablo v angličtině někdy místo zájmena „ona“ řekne „on“, protože ve španělštině nemusí obvykle uvádět podmět. 

Pablo: „Ona je divný“.

 

V jiných případech může ale přenos přinášet i pozitivní výsledky. Například schopnost číst ve španělštině pomůže Pablovi naučit se lépe číst v angličtině. Celkově lze říci, že dva jazyky bilingvních dětí na sebe vzájemně působí. Obvykle je tento vliv přínosný, ale někdy může způsobovat chyby. Přesto si nedělejte starosti, tyto chyby jsou zcela normální a časem jednoduše samy vymizí.

Učitelé: Nedělejte si starosti!