• cs
• en
• es
• fr
• de
• el
• it
• pt
• ro
• ru
• si
• tl
• ta

Pohled na svět jinými brýlemi. Jak porozumět kulturním neporozuměním

1. Anna je učitelka ve školce v jednom velkém městě v Itálii. Líbí se jí, že děti v její školce pocházejí z rozmanitých kulturních zázemí.

Anna: Mám ráda svou třídu!

Občas si ale není jistá, co si pomyslet ohledně určitého chování a jak se zachovat...

2. Aminah, matka z Nigérie, obvykle ráno přivádí svou dceru Latifah do školky s velkým zpožděním.

Anna: Jdete dost pozdě!

Při rozhovoru se svými kolegy Anna zmiňuje, že Aminah je sice báječná matka, ale nebere dostatečný ohled na potřeby svého dítěte a nerespektuje rozvrh školky, obzvlášť to, že by měly přicházet včas na ranní kruh.

Anna: Záleží jí na tom?

3. Ale pojďme se zkusit na tento problém podívat z opačné strany!

Aminah nemá se školkami žádnou zkušenost. Vyrostla na vesnici, kde děti prostě zůstávaly doma nebo si společně hrály na ulici: a neměly žádný rozvrh ani ranní kruh!

4. Když Anna požádala matku, aby se snažila přijít včas, aby její dítě stihlo ranní kruh, Aminah tomu moc nerozuměla, ale neodvážila se zeptat. V její zemi je totiž neuctivé klást učiteli otázky.

Anna: Pokuste se přijít včas.

Aminah (přemýšlí): Myslí si o mně, že jsem špatná?

5. Annu také velmi překvapilo, když se jí Eliane, brazilská matka pětiletých dvojčat, zeptala, jestli se už děti ve školce začaly učit trochu číst a psát.

Eliane: Kdy se učíte číst a psát?

Anna si pomyslela, že to je zvláštní otázka – čtení a psaní se přece učí až ve škole.

Anna: Nejsme ve škole!

6. Ale zkusme se na to podívat i z druhé strany!

Když byla Eliane ještě dítě a vyrůstala v Brazílii, bavilo ji učit se ve školce základy čtení a psaní, a její matka na ní byla moc pyšná.

Matka Eliane: Páni! Ty jsi ale šikovná!

7. Eliane má navíc strach, že se její děti nenaučí italsky tak rychle jako italské děti a že jim nebude schopná pomoci.

Italská matka ke svému dítěti: Zopakujme si látku spolu!

Eliane (přemýšlí): Jak můžu dětem pomoci, když italsky neumím?

8. Anna, Aminah a Eliane chtějí pro děti jen to nejlepší, ale někdy si navzájem nerozumí.

Pokud nic netušíme o odlišných kulturních zázemích a životních zkušenostech druhých, může naše chování vést ke vzájemnému nepochopení.

9. Kultura je jako ledovec.

Na povrchu může člověk vidět, co lidé dělají, co jedí, jak se oblékají, co tvoří.

Ale v hloubce se odráží, proč lidé dělají to, co dělají: jejich hodnoty, víra, postoje...

Kulturu můžeme také chápat jako naše neviditelné a nevědomé brýle, kterými se díváme na svět...

Když pak potkáte člověka s odlišnými „kulturními brýlemi“, možná si uvědomíte, že na sobě vlastně také máte nějaké brýle.

10. Anna může mít pocit, že Aminah a Eliane nevidí věci jako ona a nepřemýšlí stejným způsobem. A má pravdu!

Anna: Pokusím se vám vysvětlit, co je ranní kruh.

Aminah: Děkuju! Neodvážila jsem se zeptat.

11. Když se Anna pokusí pochopit ostatní a jasně vyjádřit, co si myslí a o totéž požádá i je, mohou vzájemně pochopit své perspektivy a začít se o nich bavit.

Anna: Teď chápu, proč cítíte určité obavy ohledně jazyka, a dám si na to větší pozor.

Všichni se od sebe můžeme vzájemně učit a zjišťovat, že některé kulturní brýle mohou i těm našim brýlím dodat nové a zajímavé barvy!

12. Totéž platí i pro děti.

Děti si mohou povídat o tom, co se naučily od rodičů. Co je rozdílné, a co mají naopak společné? Rozvinou si tak duševní pružnost.

Sara: Mamka mi říká, že mám jíst jen pravou rukou;

Alice: Mně říká, abych jedla vidličkou a nožem.

Boh: Já jím jenom hůlkami!

Všichni společně: Naše mamky nechtějí, abychom plýtvali jídlem!